geniální profesorka Strádalová se vrací
Strádalová: Cože ste?
(někdo): Já též.
Strádalová: Já též?! Ježkovy voči! Ledvinko, teď se vás to netýká, výjimečně.
Áááááá, kolega přišel. ééé Na guláš, že. ééé Kdepak jste se nám coural?
Pernička: Nó, my jsme se přestěhovali a tak jsem si to špatně načasoval.
Strádalová: Ha ha!! To je první vaše hodina?. Jste si to špatně načasoval. Ježkovy voči. Sednout.
Pánové, vracim se k vám, jak můžete zapomenout laboratorní práci. To nepochopim. Že zapomenete rys, to bych pochopila.
To není důležité. Ale laboratorní práci, to nechápu. Zejtra, maximálně, ááá nejpozději po velkou přestávku.
Pokud to donesete, neni to za pět. Jinak prosim vás, jakmile mi budete nosit pozdě laboratorní práce,
tak už tam mastim tam tu pětku a jako éé jako éé né že jí pak škrtnu až mi jí přinesete, nechám si jí tam.
Též. Též totéž. Sdělim vám úžasné záležitosti. Nebudu vás s tim zdržovat, přečtu jenom ty nejlepší.
Dastych, je kdo?. Pět. ééé Charousek, pět.
(někdo): To jsou jako známky z chemie?
Strádalová: Né, z výtvarné výchovy. (zapípá budík, který měl Pavel permanentně na lavici)
Čejka: Já to nébyl. Přiznávam se dobrovolně. Ale já ho prásknu.
Strádalová: ČÉÉRV ! ! !
Červ: Já?
Strádalová: Vy jste mi tak krásně lhal, éééé s tim ééé s tou olympiádou, jó? Že to si dloůůho budu pamatovat, jó?
Tak. Tak, prča musí bejt. Takže, prosim vás, kde jsme skončili?
Hronec: Četli referáty.
Strádalová: Četli referáty. Přednášeli se referáty, jó, když už teda, četli referáty.
Jo. A teď jsme dodělali tabulku. Úúúúžasná záležitost. Ano. Takže my nejsme ani pozadu.
Jo kolega Ledviňáááááááááák ééé jinak strana 58 v normální učebnici.
ČERV TO SCHOVÁ, NEBO MU TO VOMLÁTIM VO HLAVU! ! (úplně jiná učebnice než jsme měli mít, velkého formátu a velké váhy)
Já nechápu, že vás to baví tahat. To nepochopim. Strana 58.
Ledviňák: My jsme zapoměli, co řikal minule.
Strádalová: He he he, vy to chcete zopakovat, e?
Ledviňák: No já si to opravdu nepamatuju.
Strádalová: Ledvinko to je váš problém, máte zápis.
Ledviňák: Ale já nejsem sám.
Strádalová: Zvedne ruku, kdo neví, o čem tady Čejka hovořil.
ééé Kdo chce být zkoušen, nechá ruku nahoře.
Ještě je tento problém? Vidíte, nikdo se nehlásí.
Ledviňák: O kom to aspoň je?
Strádalová: Ha ha ha ha ha ha ha
Ledviňák: To si taky nepamatuju.
Čejka: Brigit Bardon.
Ledviňák: Cože?
Čejka: B B.
Ledviňák: B B B
Čejka: Bohuslav Brauner.
Strádalová: Prosim vás, my jsme si ještě nedávali naučit se lanthanoidy, že? Červ...
Červ: Ne.
Strádalová: ...se směje, takže určitě jo. Takže do příště lanthanoidy.
Ledviňák: To je zítra.
(někdo): No dyť.
Strádalová: No a co ha ha ha.
Dotazy, na Čejku, Ledvinka?
Čejka: Radši ne.
Ledviňák: Měl bratra?
Čejka: Sestru měl. A bratra taky.
(někdo): A manželku?
Strádalová: Kolik?
Strádalová: Ha ha ha ha, kolik manželek?
Čejka: Bratr byl právník, sestra jako jako ňáká patlalka.
Strádalová: Ale patlalka. Malovala, vy patlalko.
Ledviňák: Čím byla jeho prababička?.
Strádalová: Pradlena.
Čejka: Jeho prababička byla švadlena.
Ledviňák: Osmnáctset devadesát až devatenáctset šedesát sedm. Jedna osm devět nula až jedna devět šest sedm.
Strádalová: ...a s vyřazenou rentgenovou lampou dělal snímky ruky nebo žáby, a ty pak rozesílal svým nejlepším přátelům jako novoroční pozdravy.
(zkouší Juřinu)
Strádalová: ...a pokud by ten zbytek byl nezaměstnán, tak ho zaměstnám já, u tabule...
Ježkovy voči, co to je, tohleto??!!
Čejka: No vypadá to jako sešit z chemie.
Strádalová: Proč je to takový rozškubaný! A to jsem to ještě neměla v ruce.
Ledviňák: On se tak... Tak pilně učí, že...
Čejka: ...že to sešit nevydržel.
Strádalová: NO TO JE TEDA ÚÚPRAVA!!! Křídu si vemte, ééééé, smažte toho Heyrovského, aby se neobrátil v hrobě.
(dozkouší Valčíka)
Strádalová: Valčíku, vy jste éééé, co jste dělal přes sobotu a neděli? Když vy jste vy jste jak ééé stopadesátiletý é dědeček,
který si nemůže vzpomenout co dělal v sobotu neděli. Co jste dělal v sobotu a neděli?
Válec: Já jsem chodil po světě...
Strádalová: No to nemáte ale chodit po světě. Kde jste s flákal? Konkrétně.
Válec: Nóó, chodil jsem okolo...
Strádalová: Okolo čeho? ... Co to je?
Válec: To je u Český Lípy.
Strádalová: Jestě takvou dálku jste se štrachal, jo? Šmarjá, co jste tam dělal?
Válec: Nóó, tak různě...
Strádalová: Ahá, nóó, tak to nám radši nevysvětlujte. To tak podrobně to zase nemusíme mít, ééé. Kolego, soboty a neděle jsou na co?
Čejka: Na rýsování.
Strádalová: No to výmečně, když náhodou teda ééé...
Ledviňák: V sobotu a neděli nesmíme nic dělat, jenom rýsovat. To v pátek odpoledne...
Strádalová: Ledvinko!
Ledviňák: To říkal pan profesor Mizerovský.
Strádalová: Co říkal pan profesor Mizerovský? Eště jednou to zopakujte.
Ledviňák: Nó že...
Strádalová: Co říkal pan profesor Mizerovský?
Ledviňák: ...Že máme rýsovat v sobotu a v neděli, se nemáme učit a víkend je na rýsování,
abysme se mohli plně soustředit na výkres.
Strádalová: Určitě to tak nemyslel, určitě chtěl říct "Pauza, kdy se učíte chemii, samozřejmě rýsujete", že?
Ledviňák: V pauzách odpočíváme, abysme...
Strádalová: No to právě ééé relaxujete.
Ledviňák: ...byli plni sil na rýsování.
Strádalová: No, Valčík nedělal ani jedno, coural se okolo ňáký lípy. Ééé Valčíku, dneska je to teda víc než mizerný.
Nic moc. Spíš nic než moc ... ééé když to vezmem kolem a kolem, jó? Bohrův model to bylo všechno.
Z periodickýho zákona, to jako éé tam něco věděl, ale bylo by trapný vo tom nic nevědět, že.
To jako, tam jako všichní víme, že to má skupiny ňáký a periody, jó? Ale co už je podstatný,
co z toho tady vyplývá, právě tohlensto, to už Valčík nezná, páč se coural vokolo lípy...
Valčíku, co byste si dal?
Červ: Jedničku!
Strádalová: ČERV JE ZTICHA!!
Valčík: Nó tak asi čtyřku...
Strádalová: Čtyřka, je dostatečně. Umíte to dostatečně? Dejte mi tam ten kysiík a dostanete čtyřku. Zabte ho hned.
VALČÍKU, BĚŽTE PRYČ!! No to je z toho, jak se couráte dva dni kolem lípy. Vypadáte, že jste dva dni nespal.
Válec: Nó, to neni daleko od pravdy.
Strádalová: Ano, vypadáte tak, vás můžu uklidnit. To proto, že jste se coural vokolo ňáký lípy.
Ledviňák: Nevypadá.
Strádalová: A necourejte furt někde, takhle, vokolo lípy. Je 29. Takže 29 mínus 15 je, člověk by to nečekal, ale 14...
Ledviňák: Pani profesor... Kde berete 15?
Strádalová: Jakých 15?
Ledviňák: No proč mínus 15?
Strádalová: No tak já občas vyberu ňáký...
Ledviňák: Paní profesorko, to nemá cenu...
Strádalová: No to je náhodou, to si ..
Ledviňák: Né, pani..
Strádalová: Né, Ledvinko, vy seďte, ale Laciga. On je radši...